Státovky

Pro ty, kterým je tento výraz cizí, si v prvé řadě ujasněme, co to státovky jsou. Jednalo se o papírové peníze s nuceným kurzem. K jejich vydávání obvykle docházelo v době, kdy nebyl v oběhu dostatek mincí a drahých kovů všeobecně, nejčastěji se tak dělo v případě válečných konfliktů atp. Jejich množství v oběhu reguloval panovník či stát a rovněž tak jejich kurz. Jednalo se o jakýsi závazek emitenta, čili cenu, za kterou se zavazuje vykoupit je po zlepšení situace zpět.

Inflace, bankroty

Přestože přijímání státovek bylo pro všechny povinné, nebylo tak činěno s pražádným nadšením. Stát, který se zavázal vykoupit je za určitou hodnotu zpět, tak mohl učinit jen v případě, že v jeho pokladně byl dostatek, respektive přebytek drahých kovů, a to bylo málo pravděpodobné. Daleko častěji docházelo k situaci, kdy se vydávaly další emise státovek, čímž docházelo k inflaci a jejich znehodnocení. Tato opakující se situace pak zvyšovala schodky státních rozpočtů a vedla někdy až ke státnímu bankrotu. Proto byla jejich existence nakonec zakázána.

Přečtěte si také:  Půjčit si nebo živořit?

Československé státovky

Na území naší republiky došlo k emisi tohoto typu platidel opakovaně mezi lety 1919 – 1923. V první emisi šlo o platidla s hodnotou 1 Kčs s platností do 31. 12. 1924, 5 Kčs s platností do konce roku 1922, 10 Kčs s platností do 31. 5. 1944, 20 Kčs s platností do 30. 6. 1928, 50 Kčs s platností do 31. 12. 1924, 100 Kčs s platností do 31. 1. 1921, 500 Kčs s platností do 31. 8. 1922, 1 000 Kčs s platností do 30. 6. 1937 a 5 000 Kčs s platností do 15. 4. 1921. Mezi roky 1920 – 23 pak došlo i k druhé emisi státovek. Na československém území byly poslední státovky staženy z oběhu teprve v roce 1972.